Vzájemné odlišnosti v národních legislativách přetrvávají
Firma připravující export výrobků do zahraničí nesmí opomenout zásadní rozdíl oproti vnitrostátnímu obchodu; totiž tím jak zboží překračuje mezinárodní hranice vznikají právní vztahy, které nepůsobí pouze v rámci jedné země, jednoho právního řádu. Tyto vztahy překračují hranice států. Že nastávají menší či větší odlišnosti od případů ve kterých jde pouze o vztahy mezi subjekty jednoho státu je nasnadě. V praxi se zpravidla tyto odlišnosti poznají velmi zřetelně až při nějaké kolizi.
V legislativě jednotlivých států týkající se závazkových vztahů je stále ještě spousta vzájemných odlišností - navzdory pokračující všeobecné globalizaci světa. Platí to do značné míry i o obchodních zvyklostech. Je proto nezbytné:
- znát právo země svého obchodního partnera, zejména odlišnosti od práva platného v ČR,
- určení (dohodnutí) práva, jímž se budou závazkové vztahy se zahraničním obchodním partnerem řídit, zejména pokud jde o řešení případných sporů.
Mimo závislosti na legislativních a obchodních podmínkách v různých zemích je úspěšný export podmíněn i službami, které ani jedna z obchodujících stran sama neposkytuje a které je proto nutné koupit od třetích subjektů. Pro zamezení budoucích nejasností je proto nevyhnutelné, aby vzájemné vztahy všech zúčastněných stran, to je prodejce, kupujícího a dodavatelů potřebných služeb, byly zcela jasné a jednoznačné. Jejich vymezení je úkolem exportní obchodní smlouvy. To je však relativně komplikovaný právní dokument, navíc svázaný s celou řadou doplňujících a souvisejících dokumentů (je to patrné zejména např. u dodávek velkých investičních celků), jehož zpracování vyžaduje značnou pozornost zúčastněných stran. Navíc tento dokument do značné míry musí respektovat právní rámec platný jak v zemi exportéra, tak importéra. V případě kolize hrozí různý výklad jednotlivých ustanovení této smlouvy zúčastněnými stranami.
Je tedy zřejmé. že rozdíly v právních předpisech a obchodních zvyklostech jednotlivých zemí ztěžují uzavírání kupních smluv v mezinárodním styku. Důsledky těchto rozdílů mívají konkrétní podobu v:
- nejistotě, podle jakého práva bude smlouva posuzován v případě sporu,
- neznalosti práva druhé země, vč. detailů, které může být pro výklad práv a povinností použito,
- nejistotě, jak mohou soudy vysvětlovat ustanovení smluv.
Aby se možnosti vzniku těchto střetů v praxi redukovala na nejnižší možnou míru, narůstala na mezinárodní úrovni snaha o sjednocení a unifikaci kupních smluv. Pozornost si především zaslouží činnost UNCITRAL (United Nations Commission on International Trade Law, tedy Komise OSN pro právo v mezinárodním obchodu) jejíž výsledkem je Konvence o smlouvách v mezinárodním obchodě se zbožím, která byla přijata na konferenci UNCITRAL ve Vídni v roce 1980. Česká republika (resp. její právní předchůdce Československá federativní republika) k této konvenci přistoupila v roce 1991, s účinností od roku 1993.
Pokud však budoucí obchodní partner české firmy je ze země, která k těmto dohodám nepřistoupila, nelze v praxi její zásady a související věcné normy uplatňovat. V takovém případě by se měly smluvní strany dohodnout na tzv. rozhodném právu. Pokud tak neučiní, následuje v případě sporu soud, který řeší vzniklý problém na základě tzv. kolizního práva. Toto stanoví volbu právních prostředků, přičemž kriterium volby práva nemusí být pro českou firmu optimální (pro českého exportéra by v takovém případě bylo nejvhodnější, aby kupní smlouva byla posuzována podle práva ČR - o použití domácího práva však zpravidla usiluje každá ze zúčastněných stran).
Poznámka
Kolizní norma je předpis vnitrostátního právního řádu, který stanoví, podle jakého práva se má posuzovat právní vztah, v němž je obsažen mezinárodní (cizí) prvek.
V právním vztahu je podle českého právního řádu obsažen cizí prvek v těchto případech:
- alespoň jedním z účastníků právního vztahu je cizí fyzická nebo právnická osoba,
- věc, která je předmětem právního vztahu je v zahraničí,
- právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik, změna nebo zánik právního vztahu, nastaly v zahraničí
Kolizní norma tedy poskytuje odpověď na to, který předpis má být aplikován na daný právní vztah. Skládá se ze 2 prvků:
- z rozsahu (tj. vymezení, kterého právního vztahu se týká),
- a z tzv. navázání (tj. odkazu na právní řád)), jehož je v daném případě třeba použít. Kriterium, podle něhož kolizní norma stanoví tento právní řád, nazýváme hraniční určovatel.
Kolizní normy řeší případy, kdy dochází ke střetu - tedy ke kolizi českého právního řádu a cizího právního řádu. Soubor těchto norem tvoří tzv. kolizní právo, které je jedním ze základů mezinárodního práva soukromého. Tedy stručněřečeno kolizní normy neobsahují ustanovení upravující práva a povinnosti účastníků právního vztahu, ale pouze pro tento vztah vybírají určitý existující právní řád, který je následně aplikován. To je rozdíl od tzv. přímých norem, které samy obsahují úpravu práv a povinností účastníků právního vztahu. Přímé normy mají (pokud se týče uplatnění) přednost před normami kolizními.
Ale vraťme se ještě na okamžik ke Konvenci UNCITRAL. Jedno z jejích základních ustanovení upravuje vznik smluvního vztahu. Kupní smlouva nemusí být uzavřena písemně, k prokazování jejího vzniku v případě sporu lze využívat jakékoliv vhodné prostředky, mj. i svědecké výpovědi. Podle práva ČR je však pro koupi nemovitosti vyžadována písemná forma kupní smlouvy a její následná registrace na místně příslušném katastrálním úřadu.
Činnost UNCITRAL v oblasti mezinárodního obchodního práva vidíme jako nezastupitelnou. Proto v krátkosti několik doplňujících informací. Tato komise byla založena Rezolucí Valného shromáždění OSN č. 2205(XX) z 17.12.1966, s cílem napomoci odstranit překážky mezinárodního obchodu, a to podporou rozvoje harmonizace a unifikace mezinárodního obchodního práva. Její činnost se proto zaměřuje v prvé řadě na sjednávání unifikačních vzorových předpisů, mnohostranných mezinárodních úmluv, legislativních doporučení. Dále poskytuje informace o judikátech vycházejících z jednotlivých unifikačních dokumentů, technickou pomoc právních reforem a pořádá regionální a národní semináře. Činnost je zajišťována v pracovních skupinách, sídlo komise je ve Vídni.
Pro bližší studium dokumentů UNCITRAL lze doporučit její oficiální internetovou stránku:
V menu pod názvem „Adopted Texts" můžeme ve všech oficiální jazycích OSN nalézt mj. i výše zmíněnou konvenci o smlouvách v mezinárodním obchodě (United Nations Convention on Contracts for the Intenatioal Sale of Goods - Vienna 1980).
Velké obchodní společnosti velmi často vytvářejí vlastní typové smlouvy (mající charakter formuláře), ve kterých se pouze doplňují potřebné údaje konkrétního obchodního případu do předem připraveného textu. Součástí takovéto smlouvy bývá řada předem připravených podmínek (např. všeobecné dodací podmínky), které upravují práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu, samozřejmě pokud na ně protistrana přistoupí. Je proto dobré tyto podmínky před podpisem smlouvy důkladně prostudovat a případně požadovat jejich úpravu.
Je jasné, že do obsahu kupní smlouvy by se měly promítat i některé specifické vlastnosti prodávaného výrobku. To vedlo různé komoditní burzy k tomu, že připravují vzorové smlouvy pro obchody se zbožím, které je na nich obchodováno.
Firma, která připravuje návrh kupní smlouvy musí proto znát domácí obchodní právo a bezpečně se orientovat v právu země svého budoucího obchodního partnera.
Obchodní zákoník ČR
Základem českého práva pro mezinárodní kupní smlouvy je zákon č. 513/91 Sb. ve znění pozdějších úprav. I když předpokládáme, že tento zákon i s komentářem je k dispozici v každé exportující firmě, je dobré vědět, kde lze na Internetu najít jeho plné znění. V případě potřeby v něm lze totiž listovat i když jsme na služební cestě kdekoliv mimo svoji kancelář. Samozřejmě v místech kde je dostupný Internet.
Zpracováno za využití zdrojů Czech Trade a Businessinfo.cz
Zdroj: redakce (mic)
