Obchodování na zahraničních trzích 1.díl


Obchodování na zahraničních trzích
Poptávka
Než však dojde k jednání o kupní smlouvě a jejímu podpisu, předchází tomu několik velmi důležitých kroků. Jedním z nich je poptávka.
Poptávkou vyzývá zájemce o zboží potencionální dodavatele tohoto zboží (zpravidla více dodavatelů najednou) k zaslání nabídky. Předběžná poptávka může být ve formě žádosti o zaslání katalogu a dalších informací (převážně technického charakteru) o výrobku. Cílem je získání informací o ceně, kvalitě, technických parametrech a možnostech výrobku, platebních podmínkách, dodací lhůtě atd. Je nutné mít na paměti i to, že odesláním poptávky si může zahraniční firma provádět cenový průzkum konkrétní komodity (to v případě, kdy chce u svého „tradičního" dodavatele pro sebe získat lepší obchodní podmínky a na údaje získané tímto průzkumem se pochopitelně odvolává), nebo dokonce může jít o průzkum prováděný konkurencí (v případě, že firma zasílající poptávku je v mezinárodním měřítku dosud neznámý dodavatel téže komodity a potřebuje si ověřit, zda by na zahraničních trzích uspěl). Pokud má exportér dojem, že firmě zasílající poptávku nejde o uskutečnění obchodu, ale o prozkoumání cenových a dalších podmínek, je vhodné s informacemi o cenových a ev. dalších otázkách posečkat až na osobní jednání a do nabídky je nezahrnout, nebo uvést jen v obecné rovině.
Poptávka není závazný právní úkon, který by sám o sobě vedl ke sjednání smlouvy na dodávku. Aby však nemohla být v žárném případě (a při použití žádné národní obchodní legislativy) vykládána jako závazná objednávka, doporučuje se ji zcela jasně formulovat jako nezávazný dotaz.
Poptávka bývá velmi často neadresná. Poptávající firma neoslovuje v tomto případě konkrétní firmu/y, ale prostřednictvím celosvětově dobře zavedených a tedy známých informačních kanálů svůj požadavek (někdy i dosti obecně formulovaný) v podstatě zveřejní a čeká na odezvu od potenciálních dodavatelů, o jejichž existenci často ani neví. Těmito informačními kanály jsou zpravidla:
  • síť obchodních komor, které pro tento účel vydávají různé bulletiny, případně zasílají svým členům informace (tedy poptávky) podle jejich komoditního, ev. teritoriálního zaměření (tzv. selektivní distribuce),
  • síť obchodních středisek World Trade Centers Association, která využívá svojí vlastní informační síť (tzv. WTCA Network),
  • specializované organizace na podporu obchodu, tzv. TPO (Trade Promotion Organization), jakou je např. CzechTrade. Ty s takto získanými poptávkami (souhrnně nazývanými obchodními příležitostmi) pracují obdobně jako obchodní komory (tj. zveřejňují informace v ekonomické tisku, vydávají své vlastní bulletiny, další možnosti jsou zveřejnění na Internetu, přímé předání v úvahu přicházejícímu dodavateli apod.); tyto organizace mají zpravidla své zahraniční kanceláře, takže určitá část jimi zveřejňovaných obchodních příležitostí jsou jejich exkluzivní informace,
  • obchodní diplomacie, tj. obchodní úseky zastupitelských úřadů, které zpravidla požadavky firem z teritoria, pro které jsou akreditovány, předávají do své mateřské země (opět na obchodní komoru, nebo TPO apod.),
  • inzerátem v dobrých specializovaných časopisech s celosvětovou, nebo regionální působností,
  • prostřednictvím Internetu
    • na portálu významné organizace na podporu obchodu, která působí v jeho zemi (v databázi internetových adres CzechTrade lze takovéto adresy hledat v kategorii „Burzy › Podnikatelské burzy" a v anotacích k takto vybraným stránkám jsou uváděny jako „Obchodní příležitosti"),
    • na portálu významné organizace na podporu obchodu, která působí v zemi ve které firma předpokládá existenci kvalitního výrobce jím požadované komodity,
    • využitím elektronického tržiště
O využití poptávek zveřejňovaných prostřednictvím Internetu jsme se již zmínili v dokumentu "Vyhledání partnera na zahraničním trhu", kapitola: Využití náhodné poptávky na zahraničním trhu, a to z pohledu získání kontaktu na potencionálního zahraničního kupce. Zájemci najdou v této kapitole řadu odkazů na internetové zdroje. Nutno konstatovat, že se jedná o velmi levný, rychlý a snadno dostupný zdroj poptávek. Nutno však mít zároveň na paměti, že právě proto, že jde o zdroj levný a lehce dostupný, jsou zveřejňované poptávky obvykle velmi předběžné, často používané jako nástroj průzkumu trhu. Přesto je to však informační zdroj, který nelze opomíjet a může sloužit mj. i pro vytváření vlastní firemní databáze potenciálních kupců, případně vypisovatelů tendrů na veřejné zakázky (neboť i výzva do veřejné soutěže je poptávkou).
Obchodní příležitosti lze také nalézt na placených internetových stránkách různých renomovaných organizací s celosvětovou působností. Je to užitečný zdroj informací v prvé řadě pro střední a velké firmy, kterým se vyplatí zaplatit roční předplatné. Mezi tyto služby patří např. zajímavá internetová burza obchodních příležitostí provozovaná firmou Kompass Czech Republic, a.s. na adrese http://www.inquiry.cz.

Nabídka
Jakmile si zahraniční dovozce udělá přesnější představu o požadovaném zboží (respektive o možnostech exportéra, u kterého zboží poptával), je nutné mu v dalším kroku zaslat nabídku (ofertu) upřesňující podmínky prodeje. V praxi v této fázi většina firem spoléhá na spolupráci s dopravcem nebo dopravní společností, již s ohledem na kalkulaci ceny nabízeného zboží.
Na rozdíl od poptávky je nabídka jednostranným právním úkonem, jednostranným návrhem na uzavření obchodní smlouvy. Z toho pro exportéra vyplývá nutnost jisté opatrnosti. Je např. účelné stanovit platnost této nabídky, tj. lhůty, do které musí potenciální kupující (tedy adresát nabídky) návrh obsažený v nabídce přijmout, má-li dojít k uzavření smlouvy. To samozřejmě nevylučuje možnost využití objednávky, která přijde po stanoveném termínu, pokud takováto objednávka prodávající firmě vyhovuje. Velmi často používaná omezující podmínka je „do vyčerpání zásob". Lze též vyhradit možnost dodatečné změny některých podmínek nabídky (např. ceny, kvality a lhůty pro dodání) pro případ, že by adresát nabídku akceptoval s velkým časovým odstupem, resp. po stanoveném termínu. Tento moment vystupoval do popředí např. v první polovině roku 2002, kdy trvale posilující koruna vůči všem hlavním světovým měnám komplikovala život mnoha obchodním firmám, zaměřených jen a nebo převážně na export. V podstatě tyto firmy nevěděly, z jakého kurzu koruny při výpočtu nabídkové ceny vycházet.
Další možností je výslovně v nabídce uvést, že je nezávazná, případně její platnost vázat splněním nějaké podmínky.
Nabídku lze realizovat formou pro forma faktury. Jde o předběžnou fakturu vystavenou ve fázi přípravy exportu, ve které ještě nejsou dohodnuty všechny podrobnosti obchodní operace, které musí obchodní faktura obsahovat. Pro forma faktura slouží dovozci i jako doklad pro získání dovozní licence nebo devizového povolení, pokud jsou v jeho zemi potřebné. V zájmu vývozce je, a to ještě před zahájením výroby zboží, ujistit se, že licence je platná a že bude platná ještě v době vlastní dodávky.
Nabídka by měla obsahovat (s ohledem na ev. budoucí obchodní smlouvu) alespoň tyto informace:
  • úplný popis zboží a číslo celního sazebníku, s využitím mezinárodně používaných standardů, vč. popisu základních technických parametrů, kvality atd.,
  • cenu za zboží, doložky pro případ výrazných cenových a kursových změn,
  • podmínky platby, ev. podíl zálohové platby, použitou měnu,
  • základní podmínky dodávky (INCOTERMS),
  • možný termín dodání, případně jak velké množství je možné pohotově dodat ze skladu.
  • ustanovení o náhradách škod a řešení ev. sporů.
Obecně by měla platit zásada - pokud firma v nabídce výslovně neuvede, že jde o nezávazný dokument, že by v ní měly být všechny podmínky, které firma bude chtít mít v následné kupní smlouvě. Lze však také uvést pouze základní podmínky nezbytné pro podchycení zájmu potencionálního kupujícího a výslovně uvést, že další podmínky budou předmětem kupní smlouvy. V průvodním dopisu pak prodávající firma navrhne způsob projednání dalších podmínek potřebných pro uzavření kupní smlouvy (např. formou osobního jednání v rámci návštěvy jednoho z partnerů, setkání na veletrhu apod.).
Pokud po nabídce nenásleduje v obvyklé době objednávka, nebo návrh na další projednání podmínek příp. kontraktu, je důležité zjistit, zda není možné získat závaznou objednávku změnou nabízených podmínek. Cena nemusí být vždy to zásadní překážkou, může to být dodací lhůta, odlišnost v některém z technických parametrů apod. Otázkou je, co je obvyklá doba; odpověď je samozřejmě závislá i na teritoriu, ve kterém má budoucí obchodní partner sídlo, jaké jsou v tomto teritoriu obchodní zvyklosti. Obecně však v době moderních a tedy velmi rychlých a levných komunikačních prostředků platí, že např. na faxovou nebo emailovou zprávu by měl partner (platí ovšem oboustranně) reagovat zhruba ve lhůtě do 3 dnů. Termínem reagovat se myslí alespoň zaslání odpovědi, ve které potvrdí přijetí nabídky a stanoví přibližný termín na její prostudování a zpracování odpovědi. Akceptace nabídky musí být jasná, zřetelná. Naopak její nepřijetí není potřebné žádnou formou potvrzovat; mlčení po dobu platnosti nabídky nelze považovat za její přijetí (tedy neplatí zde, že mlčení je souhlas).
Pokud je nabídka ve stanoveném termínu přijata bez odchylek má se za to, že mezi oběma stranami došlo ke sjednání platné kupní smlouvy. Pokud je přijata s podstatnými, věcnými odchylkami, je vlastně zamítnuta a nahrazena nabídkou novou, o které je nutno dále jednat. Mezi podstatné změny podmínek nabídky nutno v každém případě počítat nově navrženou výši prodejní ceny, změny v platebních podmínkách, změny parametrů a množství výrobků, změny záruk, řešení sporů, případně další. Přijetí nabídky lze vzít zpět, zpětvzetí však musí být prodávajícímu doručeno nejpozději současně s potvrzením přijetí nabídky. To lze v moderní době většinou pohodlně zařídit, pokud je např. akceptace nabídky zaslána doporučeným dopisem a zpětvzetí elektronickou poštou nebo faxem.
Smlouva může být též uzavřena tzv. konkludentním činem. Stane se tak tehdy, když kupující reaguje na nabídku (která nebyla označena jako nezávazná) plněním některých povinností, které pro něho z této nabídky vyplývají (např. uhradí zálohu na kupní cenu apod.).
V praxi se lze setkat s různě modifikovanými objednávkami, např.:
  • zkušební objednávka; kupující má v úmyslu koupit menší množství zboží za účelem průzkumu odbytových možností na svém trhu,
  • opční objednávka; kupující si vyhrazuje právo do určitého termínu se rozhodnout, zda zboží skutečně koupí, či ne. V tomto mezidobí mu výrobce (exportér) - pokud takovouto objednávku akceptuje - musí zajistit dodávku, tedy držet kapacitu ve výrobě apod.
Ještě je nutno připomenout, že nabídka může být předána:
  • osobně, při návštěvě jedné ze stran u té druhé,
  • poštou,
  • pomocí třetí (zmocněné) osoby.
 

Stanovení exportní ceny
Cena zboží patří podle práva většiny (možná všech) zemí světa k podstatným náležitostem kupní smlouvy. Jak jsme uvedli již ve třetí kapitole, exportní firma si v rámci předběžného výběru vhodného zahraničního trhu provedla řadu průzkumů, které zahrnovaly i cenovou problematiku. Nyní, ve fázi přípravy exportní nabídky je jedním ze základních kroků stanovení hodnověrné vlastní exportní ceny výrobku tak, aby byla zisková a zároveň na vybraném trhu reálná, konkurence schopná. Někteří vývozci jednoduše připočtou k tuzemské ceně náklady na zahraniční dopravu a pojištění (když například kalkulují cenu CIF) a zcela opomenou další nákladové položky spojené s uzavřením a realizací mezinárodního obchodu. Přizpůsobením ceny komerčním záměrům na vybraném trhu se již vůbec nezabývají.
Jednotnou výši cen svých výrobků na všech zahraničních trzích (tzv. globální cenová politika) si mohou dovolit pouze velmi známé, dobře zavedené firmy, vyrábějící/exportující kvalitní, značkové zboží, celosvětově uznávané ve svém oboru. Často usilují o dodržení těchto jednotných cen až do úrovně konečných spotřebitelů, což může být náročné s ohledem na různé obchodní zvyklosti v různých zemích (náklady spojené s distribučními sítěmi, rozdíly v daních, dovozních clech apod.).
Jinou zvláštností jsou ceny kalkulované mezi jednotlivými částmi jednoho nadnárodního celku (mateřskou firmou a jejími dceřinnými společnostmi), které sledují vytvoření maximálního zisku v té zemi, ve které je nejvýhodnější daňové zatížení. Přitom země s optimálním daňovým zatížením nemusí být (a zpravidla ani nebývá) zemí určení zboží. V těchto případech nemusí ceny v některém článku obchodního řetězce ani dosahovat výrobní náklady, avšak celá operace - transfer - je vypočítána na maximální zisky (tzv. transferové ceny, někdy také uváděné jako předávací ceny).
Pro firmy, které nemají s exportem zboží své vlastní zkušenosti bude vhodné využít pro stanovení exportní ceny některý ze softwarových programů, které jsou k tomuto účelu nabízeny. Tyto systémy jsou založeny na údajích z databáze vytvořené vývozcem. Jakmile už taková databáze jednou vznikne, je celkem snadné vytvořit nabídku pro jakékoliv zboží a pro jakéhokoliv zákazníka v libovolné zemi a dle vybraných podmínek Incoterms. Další výhodou vytvoření takového systému je, že záznam o určitém zákazníku lze využít i při jeho následujících objednávkách a není potřeba znovu zavádět potřebné identifikační údaje což znamená časovou úsporu v administrativě. Nabídky lze modifikovat dle požadavků a současně sledovat i úroveň zisku v závislosti na obchodních podmínkách.
Vhodný způsob jak stanovit a sledovat exportní ceny u určitého výrobku je (především u malých a středních firem) vypracování tzv. nákladové exportní karty (kalkulačního listu). Tato metoda umožňuje stanovit exportní náklady na bázi výrobních nákladů a sledovat zda nebyly opomenuty některé důležité nákladové položky související s vlastním exportem. Záznamy na kartě je nutno průběžně aktualizovat a tím umožnit sledování vývoje nákladů a ceny v průběhu poptávkového a objednávkového řízení. Exportní firma však musí při tomto výpočtu znát dosažitelnou cenu stejného, nebo zaměnitelného výrobku na vybraném trhu, a to v místě sjednaného předání, to je cenu, za kterou může ještě zboží prodat s ohledem na sjednanou dodací podmínku (Incoterms). Uvedená metoda umožňuje poměrně rychlou kontrolu výhodnosti exportu. A navíc umožňuje přizpůsobit cenu komerčním záměrům na vybraném trhu. Pokud je např. dosažitelná cena výrazně vyšší než cena vykalkulovaná, lze uvažovat i se zvýšením vlastní exportní ceny a tím celkové ziskovosti exportu.
Kromě toho lze na některých trzích zvážit i použití nižší ceny než je cena konkurence a pokusit se tak snáze na tyto vybrané zahraniční trhy proniknout (takováto cena se někdy nazývá průrazná). A naopak, je-li dosažitelná cena nižší musí exportér hledat možnosti snížení svých nákladů, výrobních a obchodních (tento případ by však měl být již předem vyloučen úvahami dle třetí kapitoly tohoto manuálu).
Zatímco kalkulace tuzemských výrobních nákladů nejsou obvykle žádným problémem, neplatí to již tak obecně pro obchodní náklady a náklady dopravy zboží do místa sjednaného převzetí.
Náklady, které vznikají ve vazbě na zahraničně obchodní činnost dělíme na přímé a režijní. Režijními náklady jsou např. platy řídících pracovníků a společné administrativy, náklady na provoz administrativní budovy a je nutno správně posoudit, jaký jejich podíl připadá právě na zajištění konkrétního exportního případu, jehož cenu firma stanovuje. Přímé obchodní náklady vznikají v přímé souvislosti s daným obchodním případem (náklady na zahraniční cesty související s exportním případem, přepravné, skladné, pojistné, provize, náklady za převzatá rizika a pod.). Pod slůvkem apod. je ukryta celá řada nákladů, které sice jednotlivě nejsou významné, ve svém souhrnu však představují položku, se kterou musí exportér počítat. Mohou to být např. konzulární poplatky, licenční poplatky, náklady na inspekci před odesláním, na manipulaci se zbožím v překladištích a přístavech, dále skupina devizových a bankovních nákladů, náklady na atestace výrobků atd.
Cenu v nabídce lze stanovit jako:
  • pevnou, fixní,
  • pevnou v rámci určeného časového úseku,
  • pohyblivou, klouzavou, která se mění v závislosti na vývoji nějakého faktoru, kterým může být ovlivněna (např. vývoj ceny produktu na komoditní burze, změny cen surovin a pod.).
Slevy k základní ceně:
  • skonta - při zaplacení ceny kupujícím před sjednaným termínem,
  • rabaty - procento z obratu,
  • věrnostní rabat - udělována stálému a kvalitnímu zákazníkovi,
  • bonifikace - slevy zohledňující obvyklé (jakési průměrné) ztráty, které zpravidla vznikají při dopravě zboží (rozbití zboží, odpaření apod.)
  • celní rabat - snížení, nebo prominutí cla u nezbytného výrobku (na základě nějakého vládního programu, vládní zakázky, u zboží potřebného pro likvidaci živelné či jiné katastrofy apod.).
V této souvislosti upozorňujeme na legislativu upravující bezcelní dovozy zboží do ČR, které je potřebné pro likvidaci, nebo zmírnění důsledků záplav způsobených v srpnu 2002 tisíciletou vodou. Plné znění Vyhlášky o osvobození zboží dováženého pro potřebu osob postižených povodněmi v roce 2002 od dovozního cla (Vyhl. Ministerstva financí ČR č.382/2002 Sb., částka 134 Sb.) je přístupno na oficiální stránce Celní správy ČR na adrese: http://www.cs.mfcr.cz
Ale zpět k cenové nabídce. Rizika nutné změny ceny jsou dány zejména:
  • změnou kurzu (měnová doložka)
  • změny cen výrobních vstupů, např. surovin (klouzavá doložka, která výši ceny produktu váže na změnu ceny rozhodující suroviny pro jeho výrobu)
 

Zdroje informací o cenách konkurence na vybraném trhu
Významnou úlohu při vypracovávání nabídkových cen hraje důvěryhodná dokumentace cen daného výrobku na zahraničních trzích. Mezi uznávané zdroje patří především:
  • burzovní kotace - suroviny, některé druhy základních materiálů; nutno průběžně sledovat jejich vývoj,
  • producentské ceny, které sjednávají významní dodavatelé surovin se svými hlavními odběrateli, zpravidla v rámci dlouhodobých kontraktů,
  • katalogové ceny, ceníky a ceny z inzerátů významných světových výrobců dané komodity,
  • nabídkové ceny, zjištěné v rámci cenového průzkumu trhu,
  • informace získané „špionážním" průzkumem zahraničních obchodních zástupců,
  • statistiky cenových indexů,
  • celní statistiky,
  • osobní jednání se zástupci konkurenčních firem např. u příležitosti významných veletrhů a mezinárodních výstav,
  • internetové zdroje různého druhu; většinu výše uvedených zdrojů cen lze v současné době vyhledat též na Internetu, a to:
    • z ceníků na firemních internetových stránkách,
    • ze statistických řad příslušných statistických úřadů,
    • z oficiálních stránek oborových asociací,
    • z inzerátů a ze služeb tzv. obchodních příležitostí různých organizací na podporu obchodu,
    • z elektronických tržišť apod.
Pozn.: Při zjištění jednotkové ceny nutno dbát na:
  • použitou měnovou jednotku a datum uveřejnění této ceny; je to důležité pro přepočet na Kč, příp. na jinou měnu,
  • použitou fyzikální (hmotnostní, objemovou) jednotku a pokud není v metrické soustavě (což je docela běžné) na její správný přepočet.
Naopak prakticky nelze použít cen, které byly dosaženy za mimořádných okolností, jako jsou veřejné dražby, dumpingové ceny, tzv. průrazné ceny, které mohou použít finančně silné firmy při průniku na trh s cílem poškodit příp. zničit konkurenci. Tyto ceny nemají zpravidla dlouhodobou platnost.

Nyní možnosti v několika vybraných zemích:
Španělsko - velkoobchodní i maloobchodní ceny na španělském trhu http://www.mcx.es/Polcomer/
Chile
Lesnický institut Chile (Instituto Forestal Chile - INFOR) uvádí databáze cen výrobků souvisejících s oborem na adrese http://www.infor.cl
Korea
Ceny surovin lze též nalézt na stránkách jihokorejského ministerstva financí a hospodářství http://english.mofe.go.kr
Komodity, které jsou ve světě obchodovány za burzovní ceny (tj. ceny stanovené na burze zboží), nebo se jejich cena řídí cenou světovou (cena, která vychází z cen pro daný produkt u hlavních dodavatelů a odběratelů na základních světových trzích) bývají zahrnovány do statistik:
  • příslušných burz zboží,
  • oborových světových, nebo regionálních asociací
Klíčovou internetovou adresou je adresa Newyorské komoditní burzy (NYMEX - New York Mercantile Exchange http://www.nymex.com
Protože v dnešní době všechny trochu významnější organizace využívají při své činnosti Internet, stojí za to, aby se exportní firma pokusila vyhledat pro svoji exportní komoditu cenu zahraniční konkurence, případně i v časové řadě, zachycující její změnu. V následující části uvedeme některé konkrétní příklady, přičemž upřednostníme bezplatné přístupy na takovéto stránky. Bohužel stále více provozovatelů kvalitních internetových informačních zdrojů omezuje zcela volný přístup na svoje stránky a volí cestu různých plateb a před plateb, nebo alespoň registrace s následným přidělením hesla. Příkladem takovéhoto vývoje jsou i stránky
Řada webových stránek nabízejících ceny zboží, výběr nejlevnějších cen pro vybraný výrobek, porovnání cen různých prodejců apod. je určena pro konečné spotřebitele. A jde tedy velmi často o zboží spotřební, převážně dlouhodobé spotřeby. Pro naše účely toto tedy není ideální, ale spíše doplňkový zdroj o cenových informacích; s tímto omezením je možno je doporučit. Pokud pro dané teritorium a konkrétní komoditu zná exportní firma dovozní clo, daně, obvyklé marže velko a maloobchodu a další obvyklé poplatky, může s poměrně slušnou přesností posoudit konkurenceschopnost svého výrobku. Příkladem jsou:
  • NEXT AG.com širší možnosti, zejména porovnání cen zboží nakupovaného z různých zdrojů je na: http://www.nextag.com
  • Podobně a pracuje další server provozovaný PriceGrabber.com http://reviewfinder.pricegrabber.com
  • Pro španělsky mluvící země je podobný server na adrese: http://monografias.preciomania.com/index.php/ut=d4479bb50a923076/
  • Pro mezinárodní obchod s obilím jsou relevantní údaje o cenách a objemu mezinárodního obchodu poskytované Mezinárodní obilnářskou radou (International Grains Council) http://www.igc.org.uk/gmr/gmrsummary.htm
  • Ceny potravin a některých dalších komodit lze nalézt na indickém serveru IndiaMart http://finance.indiamart.com/markets/commodity
  • Aktuální ceny kakaa lze zjistit na stránkách ICCO (International Cocoa Organization) http://www.icco.org/menustats.htm
  • Podobně ceny kávy u International Coffee Organization http://www.ico.org
  • Jedlé oleje jsou na německém serveru Oil world ISTA Mielke http://www.oilworld.biz
  • Ryby a mořské produkty http://www.intrafish.com
  • Velkoobchodní ceny zemědělských produktů na vybraných trzích (ovoce, zelenina, brambory atd. v USA. Mexiku, Evropě a dalších) server Market AG. com http://www.agribusinessonline.com/prices/
  • Ropa - kvalitních zdrojů o obchodovaných objemech a cenách je na Internetu několik.
  • Energetika - ceny všech hlavních druhů paliv a dále řada statistiky a aktualit souvisejících s energetikou (některé údaje v časových řadách od roku 1949) lze nalézt na již zmíněném portálu US Energy Information Administration, poněkud přímější adresa je: http://www.eia.doe.gov
  • Osobní automobily - testy a ceny nových i zánovních automobilů světových značek nabízí anglický PARKER´S online http://www.carmagazine.co.uk
  • Brazilská komoditní burza je zaměřena především na komodity obchodované v Latinské Americe: http://www.bmf.com.br
  • Zajímavá je informační služba provozovaná společností GRN - Global Recycling Nettwork, která mj. zveřejňuje aktualizované tržní ceny recyklovaných materiálů (plastů, kovů apod.) http://www.recycle.net/price
Exportní firma je nyní ve stadiu, kdy má připravenu nabídku pro export svého zboží na konkrétní vybraný trh. Shromáždila dostatek podkladů, aby mohla přistoupit k projednávání exportní kupní smlouvy. O tom v příští kapitole.

Zdroj: redakce (mic)